Historie tance
Tanec vznikl pravděpodobně v Africe pře 5-10 tisíci lety, byl to původně tanec rodiček, kdy ženy se sešly ve velkém stanu a právě tancem pomáhaly rodící ženě od bolestí. Říká se, že třaslavými pohyby boků (shimmi) žena dítě ze svého lůna vytančila. Tanec byl také často spjat s náboženskými nebo svatebními obřady, byl spojován s plodností a úrodou, s matkou Zemí, tančily jak ženy, tak muži.
Tanec se vyvíjel v mnoha zemích a stal se velmi oblíbeným. Zvláště pak ženy v harémech jej tančily pro své potěšení, při milostné předehře, pro udržení fyzické kondice a z dalších jiných důvodů.
Název břišní tanec není zcela správný, takto tanec nazvali muži, správněji by se mělo říkat orientální tanec nebo orientální břišní tanec, jelikož v sobě skrývá mnoho kultur, zvyků a tradic z mnoha zemí, než jiné tance.
Základní principy tance
Orientální tanec se také často nazývá tancem svalů, bývá to většinou tanec improvizační, kdy žena tančí podle hudby tak, jak to cítí a podle svého temperamentu. Tančí se naboso, aby byla žena co nejvíce spjata s matkou zemí a mohla tak čerpat energii. Taneční prvky se skládají z kroužků hlavy, hrudníku a pánve, dále pak z osmiček vertikálních a horizontálních. Pak jsou to pohyby rychlé jako je např. shimmi boků a ramen, kdy tanečnice roztřese část těla. V tomto tanci se izolují jednotlivé části těla, např. tanečnice chce upoutat pohled diváků na svůj bok, zastaví tedy hrudník a tančí pouze bokem.